Takže i když už jsem nyní opět doma rád bych, když mám nyní trochu času a chutě něco napsal o tom co se událo v posledních čtyřech týdnech mého života v Austrálii. Vše rozdělím do více článku pro zachování nějaké rozumné délky jednoho příspěvku. Důvod proč jsem nic dlouho na blog nenapsal je velmi prostý z počátku nebylo moc o čem psát jelikož jsem chodil jen do školy a do práce takže jsem nikde moc necestoval a tak nebyl důvod něco popisovat a později už jsem neměl moc času na to abych něco opět zplodil.
Díky mé práci jsem poznal velmi solidně Sydney převážně však kolem vody a města a Balmain. Odkud pochází fotka níže je jednou z těch moc pěkných částí. Sami můžete posoudit na fotkách, ale mě se zde velmi líbilo.
Dále jsem se byl s několika dalšími kamarády podívat do pěkného městečka jižně od Sydney – Kiamy. Jeli jsme zde vlakem což zabralo něco málo přes dvě hodiny a hned po příjezdu se vyrazily podívat na hlavní atrakci a důvod proč sem lidé zajedou. Je zde zajímavý přírodní úkaz, který však je možno spatřit na mnoha místech. Anglicky je zvou Blow Holes, což by se dalo přeložit do češtiny jako foukající díra, nejsem si však jist, zda v češtině máme pro něco takového název. Možná by se dalo říci i, že se jedná o druh gejzíru a místní aboridžinci místo zvali hřmící skála. V tomto městečku však mají dva takovéto úkazy a druhý menší není tolik znám a navštěvován. A dále zde mají nádherné pláže s poklidnou atmosférou. Na následující fotce je zachycena tabule s vysvětlením celého systému a také jak to vypadá za bouřky.
No a pak už mě jen čekalo ukončení školy a odlet na Tasmánii. První co bych mohl zmínit je, že týden je dost málo a už mám hned více míst na seznamu věcí co bych chtěl někdy v budoucnu zvládnout. Je tam v národních parcích v nádherné přírodě několik vícedenních pochodů a další spousta zajímavých míst.
Přístav v Hobartu
My jsme zde provedly takový jednoduchý základní okruh. Měli jsem půjčenou úplně novou Kiu Sportage. Začali jsme v Hobartu v hlavním a největším městě tohoto ostrova. Město je to pěkné a z Mt Wlington jsme měli krásný výhled na celé město, které němá žádné výškové budovy a je dosti rozhlehlé. Navíc je to druhé nejstarší Australské město. Odtud jsme se přesunuli na sever do národního parku okolo Mt Field, kde jsme se večer vypravily na pozorování svítících červů, viděli jsme zde hned několik nádherných vodopádů, lesů a jezer a strávily první chladnou noc v horách. Ráno jsem pak vyjeli k nádhernému horskému jezeru a pak pokračovali severně k jezeru St Claire, které je vážně překrásné a zde se dá najít i několik zajímavých věcí kolem. Přespali jsme tentokráte v otřesném kempu u dalšího jezera a jelikož stále trvalo nádherné počasí noc byla opět chladná.
Odtud jsme projeli přes Qeenstown, což je takové rázovité hornické městečko v horách a pokračovali až do národního praku Cradle Moutain. Zde má Big 4 velmi pěkný kemp a všude se pohybují Wallabi (něco jako klokánci). Ráno jsme se pak vypravily na procházku a s Markem vystoupily až na vrchol Mt Cradle, což byl poměrně náročný výstup odkud se nám však vyskytl po chvilce čekání i nádherný rozhled po okolí. Celá cesta vzhůru nám zabrala zhruba 5 hodin ovšem nijak jsme to nehnaly a nahoře jsme měli asi hodinovou přestávku.
Já u Mt Cradle
Další den jsme urazily asi největší vzdálenost z tohoto kempu a projeli kolem severního pobřeží a George Town až do St Helens, kde byl další pěkný Big 4 kemp i se skákajícím polštářem.
Zahrada v Port Arthur
Další dny jsme již jen pokračovali podél pobřeží jižně a prohlédli si poloostrov Freycinet. Poté přesun do Port Arthur, kde jsem strávily noc a ráno absolvovali prohlídku něčeho jako skanzenu avšak zaměřeného na Australskou vězeňskou historii a pak již se vraceli do Hobartu, kde jsme strávily poslední tasmánskou noc. Na této mapce je pak vyznačeno, kde všude jsme byli.