Takže po delší odmlce je tu jen taková vsuvka abych mohl zase plynně navázat. Po té co jsem se vrátil z Austrálie a chvíli pobyl doma jsem se přestěhoval za prací do Brna. Zde jsem poznal spoustu prima lidí také potkal několik starších známých (třeba taky Vraťu, kterého jsem poznal v Austrálii).
Dále jsem pak trošku procestoval Paříž, Anglii a pak také dvakrát na Korsice a té bych se přeci jen rád trošku rozepsal.
První výprava se konala v červnu za lezením a poznáváním. Tady jsem ochutnal krásu místních hor, pláží a vlastně celého ostrova. Také jsme se při nějaké příležitosti bavily s kamarádem Márou, že bychom mohli zkusit onu slavnou GR 20 a jak jsme se domluvily tak se pak i stalo.
V polovině května tohoto roku jsme s třemi dalšími kamarády a 20 kg batohy vyrazily. Cesta nás se vším všudy vlastní autem stála kolem 4 000 Kč. Po jisté rozvaze jsme zvolily cestu z jihu na sever, jelikož se tím měla zvýšit pravděpodobnost průchodnosti severní části (celá trasa je rozdělena na sever a jih, kdy obě jsou zhruba stejně dlouhé, tedy nějakých 90 km a celé je to plánováno na 15 dní), což se ukázalo jako špatná domněnka.
Plní smělých plánů a elánu jsme si mysleli, že to musíme za maximálně 12 dní zvládnou (legionáři to prý mají za 9 dní). Přeci jen jsme s Márou kousek šli při první návštěvě.
Dle všech informací se chaty/útulny otevírají až od června což se potvrdilo rovněž jako nesprávná informace jelikož minimálně na jihu byly všechny otevřeny již minimálně od půlky května. Kdybychom to věděli jistě dříve mohli jsme jít o poznání lehčí.
Počasí nám taktéž velmi přálo a nijak extra nepršelo i přesto jsme zažily vše od slunce po sníh.
Cesta je tedy průchozí i dříve než to doporučují jen pokud člověk chce přejít celou trasu asi je lepší vyrazit až později, či podle předpovědi, jelikož myslím, že letos severní část nejspíše nebyla průchozí ani začátkem června, jelikož týden před koncem rozhodně nebyla.
Takže, když jsme zjistily,že severní část se jít nedá bez maček, tak jsme se svezli do Corte, kde jsme se trošku proflákali kolem a poznali par pěkných míst. A pak jsme se vydali na východní část Mare a Mare, což je trasa procházející ze západu na východ jak název napovídá vede k moři.
Bohužel na Korsice nejspíše kromě GR 20, která je značená červeným a bílým pruhem, tak všechny ostatní trasy jsou značeny jen oranžovou barvou a mnoho z nich jich nebylo v naší mapě. Tak se stalo, že třetí den na této trase jsem se rozhodli dojít co nejdále to půjde a díky hloupému značení a špatnému odhadu jsme se ocitly zcela mimo plánovanou trasu a tak jsem došli na konec značky a pak i cesty. Tady nám pak přišla vhod buzola, kterou jsme se nasměrovali k moři a šli přímo čímž jsme si spolehlivě vybrali nejvyšší kopec v okolí (přes 1 700 mnm) ze kterého šlo vidět zpět do Corte, ale jinak nic užitečného díky tomu že byl v mraku, takže místo aby jsme pěkně scházeli po hřebeni (což by bylo moc fajn jak jsme zjistily následující den) jsem šli zase rovnou dolů abychom narazily na nějakou vesničku a zjistily jsme kde jsme, ale to se nám taky nepovedlo, jelikož celý den jsme si dali řádně do těla.
Co jsem zatím nezmínil je, že během této etapy se k nám přidaly dva psi v jedné vesnici a nemohli jsme je vůbec odehnat či se jich jinak zbavit a pak jsme následující den strávily několik hodin tím abychom je dostali k majiteli. Měli jsme to štěstí, že jeden z nich měl číslo a jméno na obojku. Takže ponaučení pro příště a pro všechny – nedívejte se a ani nehlaďte cizí psy. Potkali jsme jich takhle ještě několik a taky turisty co měli takhle sebou psa už tři dny.
Ten další den jsme pak už byli přehlasováni a vydali se k moři po asfaltu, což bylo dost úmorné, ale přesto jsme došli k moři a pak už jen pobyli pár dní na ostrově.
Celkově se hory ukázaly jako solidní výzva, jelikož se neosvědčily mé a Márovi boty pak taky jedna hůlka co jsem měl půjčenou nejde už úplně složit ale prověřily jsme si své možnosti a výbavu.
Fotky odkazované zde jsou tentokráte jen z posledního výletu avšak v albu jsou všechny co jsem pořídil a přišli mi zajímavé.
Korsika(GR20 Sud) 5.13 |
Ahoj Jirko, tak jsem si po dlouhé době opět početla. Už s těším na nové članky z pobytu v Kanadě.Doufám, že se brzy dočkám.