Dostal jsem se s příspěvky tady trošku do skluzu, jelikož se toho teď událo trošku více a původně jsem chtěl napsat něco nového hned po novém roce, ale zase teď to třeba mohu zpětně lépe zhodnotit.
Tak abych navázal, kde jsem skončil. Jeden krásný den před vánoci jsem navštívil Lunenburg, krásné rybářské městečko s úžasnou atmosférou, kde zrovna probíhal vánoční jarmark a pak také průvod, ale na ten už jsme nezůstali. Mimo jiné tam také kotví plachetnice Bluenose II., což je replika původní lodi, kterou Kanaďané použily aby zpět vyhrály trofej o nejlepší rybářskou loď a pak ji dlouho udržela. Mimo jiné je také vyobrazena na deseti centové minci a pak také na všech novějších značkách tady v Novém Skotsku. A je to vážně krasavice jak je vidět na následující fotce s troškou přístavu.
Dále jsem vyrazil i na sever podívat se na pobřeží Atlantiku a myslím, že to bylo vlastně úplně poprvé, co jsem takto stál na jeho břehu a rovnou v takto nádherném místě, kterým pro mě byla pláž poblíž Lawrencetownu. Bylo krásně a větrno a téměř nikdo zde nebyl, neboť já teď mám pracovní týden od čtvrtku do pondělí, takže když já mám víkend tak většina lidí pracuje. To pobřeží je tu vážně nádherné jak jsem mel již možnost vidět na několika různých místech a řekl bych, že je to tu takový pro mnohé neobjevený klenot Kanady nebo to alespoň nejde poznat teď v zimě.
Také jsem několikrát opět navštívil Shubenacadie park a obešel ta krásná jezera, která tu jsou na dosah ruky. Mimo jiné jsem se tam vypravil i na procházku o Vánocích, které se tu také slaví o den později a tak trošku jsem přemýšlel. Dost lidí se mě před vánocemi ptalo, jestli se chystám domů a jestli mi není smutno a já, když já jsem všem řekl, že není a že toto nebudou první vánoce strávené daleko. A právě při té procházce jsem nad tím přemýšlel a uvědomil jsem si, že mi vlastně smutno je, ale není to jediné místo které mi chybí, ale všechna ta místa a skvělí lidé, které jsem potkal a které můžu nazývat přáteli, kteří my chybí a které nikdy nebudu moci shromáždit na jednom místě. Na druhou stranu mě těší, že vím, že po tomto světě chodí tolik skvělých lidí. Pak jsem tedy přišel domů a večer strávil v příjemné společnosti při víně a kytarách a celkově to byly velmi příjemné Vánoce. Pak tedy samozřejmě druhý den byl i tradiční krocan a rozbalování dárku. Jen tak zpětně také mohu říci, že cestování v tomto vánočním období by nebylo nejpříjemnější, neboť sníh, led mlha a vítr zpozdily či zrušily mnoho letů, a kamarádka, která toto dobrodružství podstoupila strávila takto na cestách několik dní místo zhruba 16 hodin, které jsou takovou normální dobou pro spojení z Halifaxu do Evropy.
Nový rok jsem pak oslavil venku na prostranství před náměstím, kde bývá takováto oslava již po dvacet let každý rok. Byla dost zima, ale já se dobře připravil a tak jsem to zvládnu ve zdraví a navíc jsem se asi v půlce sešel s několika kamarády v jedné hospůdce.
A další den, kdy bylo nádherně slunečno jsem opět vyrazil na další průzkumný výlet tentokráte mírně jižněji a prošel jsem si York Redoubt. Jedná se o jedno zmíst, kde byly umístěny děla na obranu přístavu v Halifaxu a také během druhé světové války, zde končila protiponorková sít, která chránila přístav. Nikdy však obrana Halifaxu nebyla vyzkoušena přesto se jednalo o působivý systém.
Také jsem objevil úžasnou pláž – Crystal Crescent Beach (volně přeloženo asi jako Křišťálový půlměsíc) a park, který se tam rozkládá a strávil jsem procházkou podél pobřeží zbytek dne. Dokonce jsem zde potkal dva otužilé plavce, kteří se v tento větrný den rozhodli vykoupat. Voda byla údajně příjemná jen se jim moc nechtělo ven asi proto, že foukal poměrně silný a studený vítr. Tady mám fotku při západu slunce, která by stejně dobře mohla být pořízena v jakoukoliv jinou roční dobu, protože zmrzlý písek se na fotce poznat nedá zato se po něm velmi dobře chodí 🙂
Crystal Crescent Beach
Mno a už se blížím k závěru, poslední krásné místo, které jsem navštívil byla Peggys Cove, malá vesnička kolem majáku, který značí východní stranu vjezdu do St. Margarets Bay. Je to rozhodně krásné místo a pro zapálené geology jedno z těch kam by se měli vypravit. Mám tedy jen jednu použitelnou fotku z telefonu, jelikož jsem si ten den zapomněl vzít foťák a bylo hodně větrno a tak ten zbytek nebyl vhodný k publikaci
