Tak a teď už konečně můžu zase dohnat ztracené příspěvky a psát o malinko novějších událostech. Abych vyplnil mezeru od posledního příspěvku tak léto jsem bohužel strávil převážně v práci, což je mi hrozně líto, jelikož bylo vážně nádherné a pak doma studiem na zkoušku. Situace s mými vízy se nakonec na poslední chvíli vyřešila a já mohu zůstat další rok. Získat onen potřebný papír do pasu bylo ještě zase na déle. Dostal jsem jej totiž nakonec až při při návratu do Kanady ze Spojených států, ale teď již k tomu o čem bude dnešní příspěvek hlavně.

Při mé květnové návštěvě doma se mi povedlo domluvit návštěvu rodičů a sestřenice tady v Kanadě a tak jsme vše naplánovali na konec srpna. Já si vzal volno v práci abych se jim mohl naplno věnovat a ukázat alespoň kousek té Ameriky. Přeci jen teď již není potřeba víza na vstup a tak jsem je jen vybavil zvacím dopisem, aby se sem dostali, neboť nevládnou žádným z místních jazyku a vyzvedl je na letišti, kde vše úspěšně zvládli. Mám teď pronajatý domeček tak jsem je ubytoval a byly jsme se trošku projít kolem, aby protáhli nohy po dlouhém letu.

Začali jsme lehčími výletu po okolí, aby si vyzkoušeli jak to budou snášet ty místní vzdálenosti a tak jsme se byly podívat v Lunenburgu a pak také na pláží Crystal Crescent, kde jsme se i vykoupali. A během těchto pár dní dozrál také plán na to, zajet se podívat na Niagarské vodopády a pokud by se podařilo, tak i do Spojených států.

Vyrazily jsme tedy ráno směrem na Quebec s plánem dorazit tento den až do města a jednalo se o nejdelší kus cesty, který nás čekal k ujetí. K večeru jsme dorazily prošli trošku staré město a našli si nocleh za slušnou cenu v motelu nedaleko od centra. Ráno pak následovala další prohlídka starého města a přístavu a poté jsme se vydali na cestu do Montréalu.

Tady jsme zase přijeli dost pozdě, ale nemohli jsme najít žádné normální parkování na ulici a tak jsme zaplatili více, ale jak čas ukázal nebylo to to nejdražší na naší cestě. Každopádně mám štěstí, či nějaký šestý smysl najít spolehlivě nejdražší parkovaní v okolí :). Večerní Montréal byl také krásný tak jak jsem si jej pamatoval i ze zimy jen tentokráte byly teploty mnohem příjemnější. Zde jsme se pak ubytovali v penziónu, který byl určen asi spíše pro studenty a rodiny z Číny, některé nápisy byly jen v jejich znakovém písmu a tak těžko říci co tam bylo napsáno, takže kvalita o něco horší, ale zase to bylo za fajn cenu a na jednu noc nám to bylo docela jedno. Ráno jsme pak zajeli na Mont Royal a rozhlédli se po Montréalu a okolí užily si báječného dne ve městě. Odtud už jsme vyrazily směrem na Toronto kam jsme zase přijeli až večer.

Ubytování jsme našli v Days Inn v Markhamu a to byla zase jiná liga a tak jsme si zašli před spaním i zaplavat do bazénu. Zda jsme tedy noční prohlídku města vynechali, neboť jsme již dorazily později a z tohoto místa to bylo docela dále. Vyrazily jsme tedy ráno na průzkum do centra Toronto a již jen cesta tam nám zabrala docela déle díky provozu. Dorazily jsme tam totiž zrovna v  sobotu a to když byl zápas místního basebalového klubu Blue Jays a pak také nějaký Fan con a ještě něco dalšího a tak všude byla spousta lidí a aut. Což také prodloužilo náš výjezd z města. Rozhodně vím, že Toronto není město pro mě, je moc velké a doprava je tam docela problém. Nám cesta k Niagáře odtud, což není ani 130 kilometrů zabrala spoustu času díky kolonám, které byly téměř celou cestu. Bohužel, nám tato část zrovna vyšla na  prodloužený víkend a tak asi spousta lidí z Toronta mířila stejným směrem. Ale i my jsme se tam nakonec dostali.

Díky tomu, že jsme tentokráte dorazily za světla, tak jsme se zašli podívat do města Niagara Falls a také na samotné vodopády. Část kolem vodopádů je koncipována jako velký zábavní park s různými kasíny a atrakcemi, prostě takové Las Vegas severu. Vodopády jsou velké, ale zase až tak mne neohromily, možná také pro to vše kolem, ale osobně bych je na svůj žebříček pěkných vodopádů vysoko nezařadil. Navíc sehnat ubytování tady o tom prodlouženém víkendu nebylo jednoduché a tak jsme dali nejvíce, za ne tak docela úžasné ubytování, ale sehnat něco jiného nebylo nějak možné. No a po ubytování jsme se šli podívat i na vodopád a ohňostroj v noci, což už byl zajímavější zážitek, Ráno jsme pak vyrazily, kolem řeky Niagáry do Fort Erie, kde jsme chtěli vstoupit do Ameriky.

Po hodině čekání a nezbytné registraci na hranicích jsme vyjeli na krátkou prohlídku a oběd do Buffala město samotné nás příliš nezaujalo a tak jsme po obědě vyrazily na cestu na východ zpět k pobřeží, cestou jsme si našli ubytování v Oriskanech, které byly i nedaleko Adrionack parku, který jsme chtěli také trošku navštívit abychom to neměli jen po městech. Také jsme se v nedalekém Walmartu přesvědčily, že je vše ve státech o něco levnější v porovnání se severním sousedem. Myslím, že nemusím ani zmiňovat, že i benzín vyjde levněji, přitom dost nafty se vytěží právě v Kanadě.

No a ráno jsme se vypravily na výlet parkem abych si prohlédli i kousek přírody, která je tady rovněž úžasná a nespoutaná a Adrionack Park je největší chráněná oblast ve Spojených státech a také místo, kde se odehrálo několik historických událostí a bitev a Angličany a Kanaďany. Historie tady rozhodně nebyla mírumilovná jak by vše dnes napovídalo. Jelikož bylo třeba také rozhodnout, kterým směrem se vypravíme odtud, tak jsme se dohodli, že po zkušenosti z Toronta tak New York vynecháme a vezmeme to rovnou na Boston, který máme i po cestě. Takže noc jsme strávily kousek od Bostonu.

Tam jsme se vydali opět ráno a mě se opět podařilo pěkně draze zaparkovat :), prostě se příště musím více projezdit kolem než někam najedu s tušením, že ty ceny budou dost podobné všude. Město jsme prošli po Freedom Trail (cestě svobody), ta je doplněna cedulemi a dá se tu dost dozvědět o cestě Ameriky za svobodou a rovněž vás provede po centrum Bostonu a jeho historický zajímavých částech. Mě osobně se Boston líbil více než Toronto asi díky bohatší historii.

No a Z Bostonu už jsme pak pokračovali na sever abychom se přiblížily Kanadské hranici, noc jsme strávily v Bangoru a odtud pak druhý den pokračovali směrem na St. Stephen, kde jsme překročily hranici já si zařídil pracovní povolení a taký jsme zde měli nečekanou zastávku neboť po zastavení za hranicemi už se mi nepodařilo nastartovat auto a později po odtažení do dílny, kde mi ho opravily se zjistilo, že shořel startér a tak ho museli objednat a to znamenalo, den zdržení, protože nikde lokálně nebyl a tak ho museli expresně objednat. No když i toto bylo vyřešeno tak jsme vyrazily do Saint Johnu, který jsme si také prošli a odtud už jsme se pak rozhodli pokračovat domů, do Halifaxu.

Počasí nám výborně přálo a tak jsme po návratu ještě prošli Halifax a také vyrazily na jinou pláž. Bohužel, už se pak poslední den počasí trošku pokazilo a tak jsme se rozhodli výlet původně plánovaný zkrátit a tak jsme se pak prošli jen kolem a něco ještě nakoupily.

Celkově jsme tedy urazily přes čtyři tisíce kilometrů a projeli čtyři Kanadské provincie a také čtyři Americké státy. Auto také překonalo 200 000 kilometrů a tak jsme to měli všechno pěkně zakulaceno.