Z Revelstoke jsem se tedy stopen opět vydal na východ a dostal jsem se do národního parku Glacier v Britské Kolumbii (ještě jeden je i na jihu v Spojených Státech). Měl jsem štěstí, že se vyčistil i částečně na jeden den kouř, tak jsem viděl okolní hory, když jsem se vypravil na Avalanche Crest tail. Tato stezka vede pod horu Avalanche a jsou z ní krásné výhledy na pohoří Selkirk, kterým prochází dálnice i železnice přes průsmyk Rogres Pass.
Jelikož se však v následujících dnech kouř držel a situace se neměla nějak zlepšit, tak jsem se přes Lake Louise, kde nešel vidět ani druhý břeh jezera kvůli kouři dostal až do Japseru. Cestou sem mě svezli dvě čínské rodinky na výletě a pak taky jedno obytné auto s britskou rodinou.
Zde jsem se zdržel čtyři dny při čekání na vlak a podnikal jen výlety do okolí. Kouř byl totiž neustále přítomný, nedávalo velký smysl vydávat se někam dále.
Cesta vlakem pak byla příjemná, byť na této lince až z Toronta jezdí asi nejstarší vozy, které Via Rail má. Jsou však pohodlné, a dá se v nich bez problémů ten den strávit. Bohužel, vlak dorazil se zpožděním, a tak jsme cestu krásnými horami absolvovali převážně v šeru a pak za noci. Vlak pak také projíždí třeba zajímavým kaňonem řeky Fraser a do Vancouveru jsme nakonec dorazily i dříve, než bylo napsáno v jízdním řádu. Je to tím, že mají příjezdy posunuté, jelikož zpoždění je běžné. Vlaky s pasažéry totiž obvykle pouští nákladní vlaky, a tak se opožďují.
Tady ve Vancouveru jsem pak již navštívil oblíbená místa a také irskou hospodu, kde jsem pracoval. Už mi zbývá jen pár dní prázdnin a pak mě čeká cesta domů. Později tedy ještě přidám nějaké shrnutí a video z cesty.
Fotky jsou pak 12 – Glacier NP