Teď mám v krátké době zase zajímavý zážitek, o který se můžu podělit v takto krátkém čase. Kamarád se mi ještě před Vánocemi ozval, aby zjistil, zda mám čas mezi svátky, že by chtěl přejít hřeben Nízkých Tater. Protože jsem neměl zrovna žádný pevný plán tak jsem souhlasil.
Předpověď počasí nebyla příliš dobrá, a tak jsem si říkal, že uvidíme, jak to celé bude probíhat. Nakonec jsme se sešli tři odvážní, kteří se odhodlali k tomuto zimnímu přechodu. Plán byl vše stihnout za maximálně pět dní, ideálně za čtyři.
Už však první den se ukázalo, že zkrátit to asi úplně nepůjde. Mapy a ukazatele tvrdili, že se úsek po útulnu pod sedlem Ďurkovej měl být zhruba devět a půl hodiny, ale nám to zabralo skoro jedenáct hodin. Po setmění jsme díky sněžení a větru sešli mimo cestu a přes hodinu bloudily pod hřebenem. Díky GPS jsme však pořád věděli kam jít a bez problémů jsme na útulnu dorazily i v takto špatných podmínkách.
Druhý den však předpověď byla ještě horší, a i počasí venku bylo výrazně divočejší než večer a dále po hřebeni se nikdo nechystal. Proto i my jsme sestoupili po zelené do Jasenie a odtud se převezli až na Čertovici a došli na Ramžu. V této jsme byli sami a v zimně se moc vytopit nedá a tak jsme byli všichni rádi za dobré spacáky.
Další dny už pak žádné dramatické zážitky nepřinesly a přálo nám i počasí, takže jsme viděli i Vysoké Tatry a další hory kolem nás a měli jsme šanci užít si nádhernou zimu na hřebeni, kdy v údolí skoro sníh ani nebyl.
Fotky níže pochází od kamarádů. Já jsem se tentokrát jen kochal, takže jim patří i dík, že se můžete podívat, jak to tam vypadalo.
