Právě sedím v autě par kilometrů od hranic s Aljaškou a dodělávám fotky z této cesty. Měl jsem dnes v plánu navštívit Skagway, ale zdržel jsem se ve Whitehorse a nakonec, neboť by mé jablka nemohly být vpuštěny do států a já je nechtěl nechat zničit, tak jsem to raději otočil a rozhodl se si to prohlédnout tady v okolí White Pass.
Ale abych pokračoval, kde jsem minule skončil. Dojel jsem do národního parku Denali, kde jsem si pořídil roční vstup do všech federálních parku v US za $80 prohlédl si návštěvnické centrum a zhlédl tamní film. Podle předpovědi počasí mě čekaly dva zamračené a střídavě deštivé dny. Nechtělo se mi tedy podnikat nic velkého a tak jsem si jen prošel vyznačené stezky kolem centra a zajel až na konec cesty, kam se člověk může podívat bez speciálního povolení či zaplacení autobusu. Pak jsem vyjel z národního parku a dojel do státního parku, kde jsem přespal a ráno se šel ještě na půl dne projít do hor. Pak už jsem pokračoval směrem na Achorage se zastávkou v Talkeetně, odkud vyrážejí expedice na Mount Denali (McKinley), nejvyšší to horu severní ameriky, kterou jsem zahlédl až z nejvzdálenější jižní vyhlídky a byla tedy hodně daleko.
Anchorage jako město mě moc nezaujalo, ale má krásné okolí a mnoho příležitostí kam si vylézt a odpočinout si od života ve městě. Takže poté co jsem se prošel kolem a užil si krásné okolí, tak jsem se vypravil na cestu do Kenai, tam jsem strávil noc u Walmartu a ráno pak pokračoval do Homeru, ten jsem si ten prošel i s jejich slavným výběžkem a cesta sem byla také moc pěkná, odtud už jsem pak přejel do Sewardu, kde jsem se na doporučení, které jsem získal po cestě rozhodl mrknout do Caines Head State Park, kde se nachází pozůstatky opevnění, které chránily přístav před útokem a také se parádně nacpal borůvkami a malinami, no a také jsem se konečně vykoupal v Pacifiku. Cesta, k pevnosti a kempu je však možná jen za odlivu, protože se jde po kamenité pláži, která je zatopena a nedá se tudy jinak jednoduše projít a tak se doporučuje jít jen během odlivu a udělat si výlet s přespáním na místě, což jsem taky udělal. Cestou všude vyskakovali z vody lososy a také v jednom potůčku táhli proti proudu. Daly se zde i pohladit, ale chytat se nesměli.
Další cíl byl ve Valdez a cesta sem se mi zatím líbila úplně nejvíce, je lemována horami a ledovci a krásnými loukami, ale Valdez samotné je zase docela nezajímavé, ono všechny tyhle městečka jsou výborné výchozí body pro rybáře, ale jelikož to mě sem nepřitáhlo tak jsem je nenašel nějak oslnivé.
Z Valdez jsem vyjel do McCarthy, což je malá komunita žijící v srdci Wrangell – St. Elias National Park & Preserve. Vše tu vzniklo tak, že v nedalekých horách byla objevena velmi čistá měděná ruda (80% podíl mědi) a tak zde vyrostl mlýn na drcení a separaci rudy, v horách pak 5 dolů, které je těžily a vše to bylo spojeno lanovkou. Z města se pak měděná ruda dopravovala po železnici do Cordovy a odtud lodí do hutí ve Washingtonu. Řeknu vám jak jsem to vše viděl, nezbývá se než obdivovat co tady dokázali postavit při těch podmínkách a odlehlosti všeho. Já jsem bohužel zvolil špatnou strategii a spal jsem právě v McCarthy a chodil do Kennicottu (5 mil jedním směrem). Bylo by mnohem lepší sbalit si věci a vyrazit za Kennicott, kde je místo na kempování a pak vyrážet odtud, je zde hodně k vidění. Dal by se použít i odvoz co tu pendluje, ale stoji to $5 jedním směrem a já se je rozhodl ušetřit. Když jsem se chystal k odjezdu, byl jsem přizván k ohni a tak jsem se dozvěděl, jak se tady pár lidem žije a jak to celkově funguje.
Pak jsem ještě vyrazil do Nabesny, druhé toť možné cesty do parku, avšak zde je té civilizace ještě méně. Ráno jsem na parkovišti u stezky k jednomu dolu potkal holku z Kalifonie a tak jsme se vydali nahoru mrknout na bývalý zlatý důl spolu, pak jsme ještě vyšli stezku ke Skukoom Volcano Pass, ale pak už jsme se rozdělili, neboť já již směřoval na jih, zatímco ona ještě na sever.
Našel jsem krásné tábořiště u jezera Kluane, kde jsem si dal i den volna, protože podle předpovedi mě čekal ošklivý den a dost se to honilo, ale nakonec skoro nepršelo. A tak jsem se další den vypravil podívat na stezku kolem Sheep Creek, zde jsem potkal dva Čechy, kteří šli delší trasu k ledovci a zde se pomalu obraceli na cestu zpět do Vancoveru. Já se pak vydal ještě na Kings Throne, kde jsem cestou vzhůru narazil zase na klučinu z Čech a pak i jeho přítelkyni a jelikož jsme se zakecali, tak jsme se společně vypravily dolů k jezeru Kathleen. Tam jsme pak společně opekli párky a brambory a vydrželi dost dlouho vzhůru abychom viděli i lehkou polární záři. Ráno jsme se ještě zašli podívat na Rock Glacier a pak se zase rozdělili, jelikož oni museli zpět do práce a já se jel podívat do Haines, které má zase krásné okolí. Odtud jsem se pak ozval kamarádovi ve Whitehorse, domluvil jsem se s ním na přespání a po cestě zpět jsme se potkali na Otter Falls, kde mi ukázal jak se muškaří a já jsem si chytil a pustil svou první rybu – Arktického Lipana. Druhý den jsme se jen šli projít a našli jsme docela dost hub, kterých je všude vážně dost, a jelikož je nikdo nejspíše nesbírá, tak není problém jich nasbírat opravdu hodně.
Ještě jsem si nechal ve Whitehorse vyměnit olej a vyjel jsem na Skagway a jak už víte tam jsem nedojel.
Teď už jsem tedy v Britské Kolumbii, někde za Princ George u pěkné řeky. Cestou jsem zahlédl jen mladého černého medvěda a jinak se nic zvláštního nestalo.